Založit webové stránky nebo eShop

nikolas foto z Canonu EOS 5OO D‚ EOS 3000‚ IXUS 850IS‚ N86 a N 95

Ratolesti

Ratolesti...

 

Hajdúszoboszló

Lázeňské město Hajdúszoboszló se nachází na jihovýchodě Maďarska, nedaleko města Debrecín. Minerální voda tu vyvěrá od roku 1926 a od té doby se město rozvíjí jako centrum cestovního ruchu. Voda pomáhá především při léčbě pohybového ústrojí. Hajdúszoboszló je dokonce označováno jako „Mekka revmatiků“. Ve městě byl v roce 2000 postaven první aquapark v Maďarsku, dnes je to největší vodní komplex ve střední Evropě. Hajdúszoboszló se v posledních letech začalo rychle rozrůstat a dnes jsou to jedny z nejnavštěvovanějších lázní v Maďarsku.

 

 

 

 

 

 

 

Zaječí

Dětský den 2010                  Dětský den 2011      

 

Pohled na Zaječí od "Starých hor" .

Obec Zaječí se nachází mezi městy Hustopeče a Břeclav. V těsné blízkosti prochází silnice I.třídy Brno – Břeclav a v blízkosti je i sjezd z dálnice v Hustopečích. Katastr obce Zaječí je značně protáhlý a dlouhý téměř 7 km. Jihozápadně se dotýká Dolní nádrže novomlýnské soustavy.

Ves byla založena na počátku 13.století a kolonizována německým obyvatelstvem. Poprvé se v písemných pramenech objevuje v roce 1222. Jedna čtvrtina, německy Saitz, připadla v roce 1385 jako věno Anně, manželce Hartneida z Lichtenštejna. V roce 1638 byla ves připojena k lednickému panství, zatímco větší část vsi náležela od roku 1435 ke statku velkopavlovickému . V roce 1848 se Zaječí stalo součástí soudního okresu hustopečského a od roku 1949 byla začleněna do okresu Břeclav.

V obci je i množství kulturních památek. Kostel sv. Jana Křtitele pochází z roku 1508 a je postaven v pozdně gotickém slohu. Po požáru v roce 1848 a po přestavbách však byla loď zmodernizována a ze staré stavby zůstal pouze presbytář. Na vnějším plášti kostela je umístěn náhrobní kámen kněze  Stanislava Reisingera z roku 1 585 s českým nápisem. Uprostřed vesnice se nachází plastika sv. Jana Nepomuckého z 19.století. Ochránci před ohněm sv. Floriánovi je zasvěcena kaplička z roku 1710.

 

Zdroj:  http://www.zajeci.cz/

 

 

 

Velešovice

Obec Velešovice (německy: Welspitz) se nachází v okrese Vyškov, kraj Jihomoravský. Ke dni 3. 7. 2006 zde žilo 1051 obyvatel. Leží asi 4 km od Slavkova u Brna.

Pravěké osídlení v okolí Velešovic je doloženo již ve starém neolitu. První písemná zmínka o Velešovicích je z roku 1131. Za vlády Karla IV. drželi Velešovice páni z Vildenberga, kteří je v roce 1371 prodali markraběti Janovi a jeho synu Joštovi. Ke konci třicetileté války byla vesnice vypálena ubylo domů a obyvatel. Postupně se však znovu zalidňuje.

Základní škola pro pět ročníků byla založena roku 1891. Ke sportovním účelům slouží dva tenisové kurty,fotbalové hřiště a hřiště s umělým povrchem pro volejbal, basketbal a nohejbal.

 

Zdroj: http://cs.wikipedia.org/wiki/Vele%C5%A1ovice

 

 

 

Jalovec

 

Lyžařský areál SK Jalovec poskytuje:

- kvalitní sjezdovka o délce svahu 600 m a převýšením 90 m vybavená vlekem s přepravní kapacitou 780 osob za hodinu

- lyžařský areál je vybaven dostatečným počtem parkovacích míst

- lyžařský areál nabízí lyžařskou školu a školu snowboardingu, vše pod vedením kvalitních instruktorů

- občerstvení se skvělým jídlem, možnost kvalitního ubytování

- sněžná děla a kvalitní servis sjezdovky jsou samozřejmostí

- umělé osvětlení pro atraktivní noční lyžování

Zdroj: http://www.skjalovec.com/

 

 

 

Ostružná

2010              2011

Historie

Klíčem k vysvětlení českého jména obce je její německý název. Ten však původně zněl Spaarrenhau ve významu místo, kde se kácely klády. Z původního názvu vzniklo nářeční Spornhau (Sporn- ve významu ostruha) a jeho překladem koncem 19. století dnešní Ostružná. Částí Ostružné je osada a katastrální obec Petříkov (německy Peterswald), které dal jméno její zakladatel Hanuš Petřvaldský. Zatímco Ostružná měla ve znaku na pečeti dva kopáče přeložené křížem, na petříkovské pečetí byla radlice.

V roce 1960 byla k Ostružné připojena osada Ramzová. Katastrální výměra se tím rozšířila na 2508 hektarů a v roce 1991 v tomto areálu žilo 1 123 osob ve 36 trvale obydlených domech. V letech 1975 až 1990 byla Ostružná s osadami formálně připojena k Branné. Bez Ramzové měl katastr obce rozlohu 2443 hektary, z nichž 1820 připadalo na katastrální území Ostružné a 623 na katastrální území Petříkova. Osou je údolí Černého potoka s prameny pod Smrkem (1125 m), Brouskem (1114 m) a Travnou horou (1120 m) v severní části petříkovského katastru při státní hranici s Polskem. Proti toku Černého potoka směřuje železniční trať z Hanušovic do Jeseníku, severně od Ostružné opouští údolí a společně se silnicí stoupá do Ramzovského sedla. Východní část katastru Ostružné je pokryta Keprnickou hornatinou, pod Keprníkem (1423 m) a Šerákem (1351 m) pramení řeka Branná. Střední nadmořská výška Ostružné je 694 m.

Počet obyvatel Ostružné se od poloviny 19. století neustále snižoval. V roce 1869 zde žilo 869 obyvatel, do roku 1900 se jejich počet snížil na 791 ve 144 domech (v Ostružné 105 domů a 584 obyvatel, v Petříkově 39 domů a 207 obyvatel). Až na jednoho se tehdy všichni hlásili k německé obcovací řeči. Avšak postupně se zde po roce 1918, zejména zásluhou železničních zaměstnanců, vytvořila česká menšina (v roce 1930 bylo ze 708 obyvatel 51 Čechů). Výměna obyvatel po druhé světové válce vedla do roku 1950 k poklesu na 357 obyvatel ve 132 domech (v Ostružné 314 obyvatel a 94 domů, v Petříkově 43 obyvatel a 38 domů). Při posledním sčítání V roce 1991 bylo v Ostružné zjištěno 97 osob ve 28 domech, v Petříkově jen 16 osob v pěti trvale obydlených domech.

Ostružná byla založena kolštejnskou vrchností v roce 1561. Podle lánového rejstříku zde roku 1677 hospodařilo již 41 usedlíků. Ti si v roce 1794 postavili kostel Tří králů a o rok později při něm byla obnovena fara, zaniklá v 16. století. Školní vyučování v soukromých domech začalo v 18. století, budova školy byla postavena v roce 1800. V roce 1834 měla Ostružná 98 domů a 627 obyvatel. Petříkov byl založen v roce 1617 a podle lánového rejstříku hospodařilo v osadě v roce 1677 12 zahradníků. Do roku 1834 se rozrostla na 32 domů s 202 obyvateli. Po roce 1848 byly obě vesnice připojeny k staroměstskému soudnímu okresu v šumperském hejtmanství. V Petříkově se začala rozvíjet těžba pyritu (zanikla po první světové válce) a tuhy (s přestávkami pokračovala i v meziválečném období). Ve druhé polovině 19. století zde pracovala jediná výrobna zinkových barev v tehdejším Rakousko-Uhersku. Zdejší rozlehlé lesy byly majetkem kolštejnského velkostatku a v meziválečném období pečoval státní revír o 900 hektarů lesa. Jeho bohatství bylo částečně zpracováváno na pile a výrobnou kartáčových destiček. Mezi dvěma válkami pracovaly v Ostružné také dva mlýny. Pro její rozvoj bylo důležité zřízení železniční stanice na trati z Hanušovic do Frývaldova v roce 1888. V roce 1854 začalo školní vyučování v soukromých domech v Petříkově a v roce 1915 zde byla postavena školní budova. K německým školám v obou vesnicích přibyly po roce 1918 české menšinové školy, ale po roce 1938 byly uzavřeny. Politickému životu v obci dominovaly německá křesťanskosociální a agrární strana, které si své postaveni udržely i před druhou světovou válkou.
Po roce 1945 se hospodářsky málo atraktivní obec začala vylidňovat. Na zemědělské půdě od roku 1949 hospodařil staroměstský státní statek. Na druhé straně se v místě zvyšoval turistický ruch a Ramzová (zvláště po vybudování lanovky na Šerák), ale i Petříkov, se staly oblíbenými turistickými a zejména lyžařskými středisky.

 

Zdroj: http://www.obecostruzna.cz/o-obci/ds-50/p1=52

 

 

Zelenecká Lhota

Krátce z historie obce

Jako mnoho jiných Lhot v Čechách byla Lhota Zelenská založena Přemyslem Otakarem I. Dle knihy J. Pekaře ve 13. a 14. století vznikly ve zdejším kraji kolonizační osady: Sobotka, Bousov, Markvartice, Bystřice, Lhota Zelenská, Kříženec, Lično a Bačálky

Lhota je nejčastější český název obce, Lhot - ať již samostatných nebo s přívlastkem je u nás 249 a s různými obměnami (Lehota, Lhotky, Lhůta, atd.) je jich 358. Název Lhota se vysvětluje takto: Kdo se tehdy ve 13. století za osadníka přihlásil a přičinil se k pokácení lesa a zdělání rovin, dostal lán k užívání do jisté lhůty, beze všech platův, kteréž jemu nebo jeho dědicům jeho až do vypršení lhůty jemu stanovené byly. Název Zelenská pochází pravděpodobně od místní polohy Zeleneč zvané, část katastru směrem ke Skuřině, kde se po dnes říká v Zelenčích. Dle starších pamětníků pěstovalo se okolo Zelenské Lhoty hojnost ovocného stromoví, které se v létě zelenalo a od toho dostala prý Lhota svoje jméno Zelenská, ve 20. století byl název změněn na Zelenecká Lhota.

Obec leží v nadmořské výšce 332 m n m.

Do roku 1878 patřila Zelenská Lhota k obci Skuřina. Rozluka od Skuřiny byla povolena dne 1. listopadu 1878 Zemským výborem v Praze, Finančním ředitelstvím v Praze a Okresním hejtmanstvím v Jičíně po tříletém dobývání za starosty Františka Linky, obecního radního z čp.16, Josefa Poláčka, obecního výbora z čp.15 a Jana Egrta, obecního výbora a početvedoucího z čp.30. Nové třídění pozemků a založení Pozemkových knih bylo provedeno 19.května 1881.

V letech 1877-1882 se stavěla silnice od hranic libáňského okresu přes Zelenskou Lhotu do Vlčího Pole a do Markvartic.

V roce 1899 byl v obci založen Sbor dobrovolných hasičů.

V neděli 28.června 1908 byl posvěcen nově postavený hřbitov v Zelenecké Lhotě. Posvěcen byl důstojným panem J.Rejzkem, správcem vikariátu a děkanem v Nymburce.

V roce 1919 byl založen Kroužek divadelních ochotníků, za vedení obětavého pracovníka Františka Hradeckého, rodáka z Rožďalovic, který v Zelenecké Lhotě působil jako řídící učitel.

Spořitelní a záložní spolek Kampelička byl v obci založen v roce 1922.

Elektrický proud byl zaveden roku 1926, za starosty obce Františka Egrta *1886 †1952 čp.30.

Od 10.12.1948 začal jezdit autobus Libáň-Zelenecká Lhota-Jičín. V roce 1961 začal jezdit autobus Libáň-Zelenecká Lhota-Mladá Boleslav. Autobusová čekárna u Bartoňových čp.2, byla postavena v roce 1959. Plechová čekárna před hospodou byla postavena asi v roce 1965, v roce 1999 byla čekárna již velmi špatná, proto byla postavena nová zděná čekárna.

V roce 1948 byl do obce zaveden telefon, každý občan šel pomáhat kopat díry pro sloupy. V roce 2002 byl telefonní kabel zakopán do země.

Od srpna 1961 byly obce Zelenecké Lhota, Záhuby, Bačálky a Lično sloučeny pod MNV Milkovice. Obec Milkovice se od 1.ledna 1994 rozdělila, vznikla nová obec Bačálky - Lično a Milkovice nyní tvoří jen Zelenecká Lhota a Záhuby. Milkovice přestávají být od 1.1. 1995 úředním názvem obce a ta se bude opět jmenovat Zelenecká Lhota. Obec se rozkládá na rozloze 666 ha a tvoří ji dvě katastrální území, a to Zelenecká Lhota a Záhuby.

V roce 1974 byla dokončena stavba nové hasičské zbrojnice, která byla udělána ze chléva domku čp.8, ve staré zbrojnici zůstala ruční stříkačka.

 

Zdroj: http://www.zeleneckalhota.cz/index.php?page=historie_kratce&pm=5

 

 

 

U Rampušáka

V nedotčené přírodě nabízíme kompletní péči a servis pro jednotlivce, rodiny, skupiny a školy.
 

Otevřeno denně: 9 - 21 hod.  Našim hostům zavíráme dle dohody :-)


Nabízíme vše, co potřebujete k rekreaci, školení či pobytu v přírodě.

Uprostřed nádherné přírody Orlických hor pořádání svateb a přátelských setkání.
 

Nedaleká přehrada Pastviny s průzračnou vodou vám poskytne koupání  a možnosti vodních sportů.


V září a říjnu ráj pro houbaře, cyklisty a turisty.


V zimě lyžování. Ideální pro běžkaře, pro sjezdaře v blízkosti několik vleků, do nedalekého lyžařského centra České Petrovice doprava zajištěna zdarma, dále ve vzdálenosti cca 12 km velký lyžařský areál ski Říčky s vynikajícími sjezdovkami.


Místo je ideální pro alergiky a děti.

Zdroj: http://www.orlickachata.cz/o-nas

 

 

 

Permoník

Historie

Chata Permoník byla postavena již v roce 1982, v té době byla ve vlastnictví dolů Malé Svatoňovice. Obraz výsypky Malé Svatoňovice dnes můžete nalézt nad hlavním schodištěm. Po sametové revoluci objekt přešel do rukou soukromé společnosti.                                                                        
Na počátku roku 2002 jsme se díky zdravotním komplikacím našich, tehdy 1,5 a 3,5-letých dětí, rozhodli opustit Prahu. Již 13. dubna 2002 jsme koupili v té době prázdný a zanedbaný penzion Permoník, který nás ale nadchl svou úžasnou polohou a prostorovým řešením. Myšlenka vybudovat zařízení vhodné pro pobyt s dětmi nás napadla velice záhy, především díky našim malým dětem a předchozím cestovatelským zážitkům s nimi.          
                                                                                                       
V půlce června 2002 jsme zahájili provoz a tak pro nás začala nová životní etapa...
 
 

 
 

Tří Studně

Tři Studně jsou obec ležící zhruba 6,5 km severozápadně od Nového Města na Moravě v okrese Žďár nad Sázavou, kraj Vysočina. Nacházejí se uprostřed CHKO Žďárské vrchy. Nedaleko obce se nachází rybník Medlov a Sykovec, nejvýše položený rybník s písčitým dnem na Vysočině. Vesnice se díky svým ideálním klimatickým podmínkám stává oblíbenou destinací mnoha návštěvníků - zimy jsou bohaté na sníh, rybníky v létě umožňují ideální koupání.

 

Historie

První písemná zmínka o obci pochází z roku 1645. Podle tradice obci založili fryšavští hutní dělníci, kterým vrchnost dovolila postavit stavení na louce "U tří studní". Samotný název Tři Studně byl použit až roku 1665. Obec tedy vznikla pozdní horskou kolonizací na novoměstském panství a při něm také již zůstala. V roce 1749 dostala obec vlastní pečeť. Ještě v roce 1991 byla součástí sousední vesnice Fryšavy, dnes je samostatnou obcí.

Krásná příroda v okolí přilákala v minulosti mnoho významných osobností. Básník Miroslav Bureš zde sepsal poemu Otvírání studánek. Také tento kraj poctil svou návštěvou hudební skladatel Václav Kaprál se svou dcerou Vítězslavou Kaprálovou, známou skladatelkou a dirigentkou. Rekreační domek, který si zde rodina Kaprálových postavila, patří do Nadace Českého hudebního fondu.[1]

Rybník Sykovec vznikl mezi lety 1587-1646, je tedy starší než samotná obec.

 

Současnost

V roce 2004 bylo ve Třech Studních slavnostně založeno nejmenší náměstí na světě nazvané Náměstí Evropské Unie, zaznamenané v české knize rekordů. Od tohoto roku se v obci každoročně pořádají slavnosti připomínající výročí založení této kuriozity. Oslav se jako vzácní hosté zúčastnili např. herečky Květa Fialová a Naďa Konvalinková, hudebník Josef Fousek nebo komentátor Jaroslav Suchánek.

Ve vesnici se nachází čerpací stanice a letní galerie, která během roku pořádá mnohé výstavy a kulturní akce.

Vývoj počtu obyvatel Tří Studní[2]
Rok 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001
Počet obyvatel 257 270 263 215 178 177 157 167 124 109 109 89 90

Zdroj: http://cs.wikipedia.org/wiki/T%C5%99i_Studn%C4%9B

 

 

 

Sedloňov

Charakteristika obce Sedloňov

Obec leží v Královéhradeckém kraji 13 km východně od Dobrušky v severní části Orlických hor. Je rozložena v táhlém údolí Zlatého potoka a v současné době zde žije 262 obyvatel. Sedloňovský katastr zaujímá s připojenou částí Polom 1902 hektarů. K obci patří osada Ošerov. Část území tvoří CHKO s dvěma velkoplošnými rezervacemi Bukačkou a Sedloňovslým vrchem. Území stoupá od 620 m nad mořem až do výšky 1050 m na vrchol Sedloňovského vrchu.

Obec má ideální podmínky pro rekreaci - malebnou lesnatou krajinu vhodnou pro turistiku. V katastru obce jsou dvě velkoplošné rezervace, Bukačka a Sedloňovský vrch se vzácnými rostlinami a zachovaným lesem. Lesy jsou protkány cestami s turistickým značením. V Sedloňově je chráněná lípa, největší v CHKO. Její obvod je 8,5 m a je asi 500 let stará. Druhá chráněná lípa roste na Polomu. Ve spodní části obce je významný soukromý přírodní areál se skalkami. V osadě Ošerov je význačná luční lokalita s chráněnými upolíny. Další chráněnou lokalitou je Propadliště - niva Zlatého potoka s výskytem vzácných rostlin. Jiná chráněná lokalita je na Polomu v údolí Polomského potoka, kde se nachází bohatá, květnatá, polokulturní louka. V předjaří jsou vlhké sedloňovské louky posety chráněnými bledulemi. V krajině se malebně vyjímají chaloupky, dnes převážně využívané k rekreaci (chalup a chat v Sedloňově a na Polomu je 151, zatímco stále obydlených domů je 64). Krajinu zdobí mnoho křížků, drobných plastik a několik kapliček. Dominantou zůstává barokní kostel Všech svatých s farou.

V obci se hraje ochotnické divadlo a pořádají tradiční sportovní akce: silniční běh na 10 km O pohár Sedloňova, který se koná obvykle první říjnovou sobotu, únorové snowboardové závody SnowContest a turistický pochod Pašerácká stezka - s několika různě dlouhými trasami, konaný v červnu. Za zmínku jistě stojí i březnový karneval na lyžích Rampušák spojený se závodem lyžníků na dobových ski na počest prvního závodu v Orlických horách.
 

Proč se obec jmenuje Sedloňov?

O vzniku názvu obce vypráví především pověst v sekci Historie/Pověsti. Jiné teorie o vzniku jména jsou prostší - obec leží v horském sedle, tedy v horském údolí. Pravděpodobnější je však verze, že se Sedloňovu dříve říkalo Nové sídlo - tedy staro češtinou - Siedlo nové. Odtud je jen kousek k Sedloňovu.


autor: Jarmila Haldová, kronikářka

 

Historie obce Sedloňov


Název obce vysvětluje pověst o sedle a uhlířích, ale původ jména asi nesouvisí ani s jezdeckými sedly ani s horským sedlem, ani s vlastním jménem Sedloň, jak bývá někdy uváděno. Patrně vzniklo ze slov siedlo nové nepřesným přepisováním. Tento názor vyslovil badatel a sedloňovský rodák Fritz Vogel. Německé jméno Sattel je poprvé uvedeno až roku 1598 v opočenském urbáři, zatímco nejstarší zmínka

o obci je v knize Registr důchodů panství opočenského - na deskách s letopočtem 1542. Sedloniov ves s údajem, že při vsi kostel jest podací Jeho milosti Páně založení Všech svatých. Ves byla v souladu s vrchností Trčky z Lípy utrakvistická (vyznání pod obojí). K roku 1616 je uváděn kněz Matyáš Daringer.

Na konci 16. století je v urbáři opočenském 32 osedlých (t.zn. rodin), žijících a hospodařících na rolích o rozloze 10 lánů a 3 pruhy. Lidé byli zemědělci, pěstovali z obilí hlavně oves, len a pásli dobytek. Také pracovali v lese a podle heraldické pověsti pálili milíře. Jako ves s lidmi pracujícími v lese byla ve vrchnostenských lesích založena patrně obec Polom, dnes patřící k Sedloňovu a doložena k roku 1617 v Registru důchodu peněžitého. Obyvatelé Sedloňova měli povinnost účastnit se jednou do roka plávky dřeva při jarním tání (jako obyvatelé ostatních vsí podél Zlatého potoka, který v Sedloňově pramení). Také měli povinnost sepříst a utkat plátno ze lnu z panských dvorů. Tato robota byla placena, lze ji charakterizovat jako nucenou námezdnou práci.

V počátcích protireformace se sedloňovští účastnili rebelie roku 1628. Po jejím potlačení, kdy byl jejich rychtář Michal zajat a vyšetřován, byl jim vyměřen tzv. pokutní plat rebelní 1516,4 kop zlatých. Sedloňovští zaplatili jen 477 kop, zbytek jim byl později novou katolickou vrchností - roku 1636 se majiteli stali bratři Jeroným a Rudolf Colloredové z Wallsee - odpuštěn.

Roku 1651 vznikl seznam poddaných podle víry, z něhož víme, že zde byli samí kališníci v počtu 185 osob. Teprve v roce 1680 byl původní dřevěný kostel znovu vysvěcen pro katolickou konfesi a přesvěcen sv. Markétě, panně a mučednici, jejíž obraz byl pořízen 1690 (dnes na postranním oltáři). Stal se filiálním příslušným k dobrušské faře a roku 1704 povýšen na faru. V letech 1709-11 byl na novém místě (starý dřevěný kostel stál v dolní části obce asi 500 m po proudu potoka) postaven kamenný barokní červený kostel. Do něho byl přemístěn inventář ze starého dřevěného kostela, především oba zvony - malý z roku 1540 a velký z roku 1613. Nová barokní roubená fara byla postavena až roku 1749 místo staré zchátralé a značně vzdálené. Obě významné stavby dominují obci dodnes.

Roku 1758 se Sedloňova dotkla sedmiletá Prusko-rakouská válka, kdy do vsi ustoupil plukovník Lannis se svými Chorvaty, aby odtud z dobře chráněného místa mohl podnikat nájezdy do Kladska. Později se zde objevil pluk Hallerův. Boje probíhaly u Opočna a Kramolny a panství bylo značně zpustošeno.

V roce 1775 bylo v Sedloňově zavedeno tzv. normální vyučování jako důsledek tereziánských reforem. Prvním zkoušeným učitelem byl Fr. Roleček z Olešnice. Škola měla 135 dětí a vyučovací řeč byla něměcká. Ale již před tímto datem se v Sedloňově vyučovalo. Farní kronika hovoří o učiteli Antonínu Andršovi, který učil padesát let a o dalších dvou nezkoušených kantorech. Vznik školy lze časově klást do blízkosti ustavení fary v roce 1704.

Osmnácté a první polovina devatenáctého století znamenaly rozvoj lnářské výroby, ručního tkalcování a obchodu s plátnem. Tento rozkvět způsobil růst počtu obyvatel, takže v druhé polovině devatenáctého století měl Sedloňov okolo tisíce lidí a tehdy samostatný Polom okolo sedmi set. Také škola měla přeplněné třídy - na začátku 20. století okolo 200 dětí. V té době už jen přežívala ruční výroba a z některých mlýnů (nejstarší už lze doložit už v 16. století) vznikaly mechanické tkalcovny, z jiných malé elektrárny. Roku 1866 v době prusko-rakouské války byla nakrátko v Sedloňově umístěna posádka k ochraně hranic, ale boje se obce nedotkly. Zachoval se však zápis ve školní kronice s popisem bojů.

V únoru 1897 byl v Sedloňově uspořádán první lyžařský závod v Orlických horách a stal se předznamenáním rozvoje zimních sportů a turistiky. Obec žila vlastní kulturou. Obyvatelé zdatně muzicírovali jak v kostele, tak pro zábavu. Zachovala se mimo jiné rozsáhlejší skladba Te deum in c od Františka Vladislava Heka na Mozartovy motivy. V obci vznikla řada spolků. Vedle hasičů, kteří měli od roku 1878 vlastní stříkačku školský vzdělávací spolek a roku 1899 spolek ochotnický.

Slibný rozvoj přerušila I. světová válka. První republika přinesla k původním profesím také rozvoj pohostinských služeb díky rozvíjející se turistice. Obec chystala stavbu vodovodu a železnice. Plány přerušila stavba pohraničního opevnění, které dodnes naši krajinu charakterizuje.

Druhá světová válka Sedloňov - Sattel odtrhla k Německu a ztráty lidí ve válce a poválečný odsun učinily z významné pohraniční obce malou vesničku. Dnes má obec 262 obyvatel. Je zde zemědělská farma, drobná strojní výroba a pila, obecní úřad, pošta, Dětský domov a do roku 2003 zde byla základní škola. Jsou zde tři hospody, obchod se smíšeným zbožím, lyžařský vlek a autobusové spojení s nejbližšími městy.



autor: Jarmila Haldová, kronikářka

 

Lyžařský areál a snowpark Sedloňov

Oficiální stránky areálu: www.skisedlonov.cz

Lyžařský areál a snowpark v Sedloňově je vhodný pro lyžující rodiny s dětmi nebo lyžaře a snowboardisty hledající klidné prostředí s minimálními frontami zvláště ve všední dny. Jedny z nejpříznivějších cen v okolí a večerní lyžování pro veřejnost při výkonném halogenovém osvětlení dělají z areálu atraktivní místo i pro lyžařské výcviky. Možnost občerstvení v zastřešených prostorách, ubytování v Penzionu Hrad nebo vybavená půjčovna-servis a výuka lyžovaní a snowboardingu akreditovanými instruktory jsou dalšími benefity pro navštívení Sedloňova. Tradiční jsou i snowboardové závody a Rampušákovo loučení se zimou s vloženým závodem na dobových lyžích na samý závěr sezóny...

Večerní lyžování a snowboarding - pro veřejnost, halogenové osvětlení
Tři upravované sjezdovky - 250, 500, 150 m
Teleskopický vlek - kapacita 700 osob/hod.
Dětský vlek - 316 osob/hod., se sjezdovkou 150 m
Zasněžování sněžnými děly - 3 výkonná děla
Půjčovna + servis - lyže a snowboardy
Školička SKI & SNB - akreditovaní instruktoři lyžování a snowboardinku
Mini Snowpark - BIG AIR, corner dle sněhových podmínek, jumps, rails 5 & 4 m
Rychlé občerstvení - zastřešené a v teple
Penzion Hrad Sedloňov - 20 lůžek apartmánového typu
Parkování - zdarma

Majitelem-správcem Lyžařského areálu a snowparku v Sedloňově je dobrovolná nezisková organizace TJ Sokol Sedloňov jako jediný vlastník. Na provozu areálu se podílejí jak členové Tělovýchovné jednoty Sokol Sedloňov, tak řádní zaměstnanci a dobrovolní nadšenci z řad veřejnosti.

 

 

Blízké okolí

Jaro, léto i podzim jsou v Orlických horách především ve znamení pěší turistiky, cykloturistiky, výletů a houbaření. V letní sezóně se lze přiblížit na atraktivní místa (Šerlich, Mezivrší pod Komářím vrchem, Orlické Záhoří, atd. ) díky postupně se rozšiřující nabídce turistických autobusů (cyklobusů). Lákají nejen hřebeny hor s nejvyšší horou Velkou Deštnou a s oblíbeným cílem většiny turistů, chatou Na Šerlichu, národní přírodní rezervace Bukačka, ale také desítky kilometrů značených turistických tras v podhůří zalesněnou krajinou, kterou střídají horské stráně, louky, pole a malebné vesničky v okolí. V místních překrásných lesích roste též značné množství lesních plodů, jako jsou houby, maliny, borůvky.

Další turistickou zajímavostí je vojenské opevnění vybudované na obranu proti nebezpečí ze strany fašistického Německa. V bezprostřední blízkosti Sedloňova se nachází dělostřelecká tvrz Skutina, kde můžete při prohlídce obdivovat mnoho zajímavých třírozměrných exponátů a můžete sestoupit do nedokončené podzemní tvrze v hloubce 36 m. K nejnavštěvovanějším památkám vojenského opevnění z první poloviny 20. století patří dělostřelecké tvrze Dobrošov, Hanička a Bouda.

V zimních měsících lze pro turistiku na lyžích využít upravované běžecké trasy.

 

Zdroj: text - http://www.sedlonov.cz/index.php?idl=3

             foto -  http://www.skisedlonov.cz/fotogalerie

TOPlist

aktualizováno: 10.07.2016 23:44:34