Typ:	Sladkovodní
Čeleď:	Emydidae
Rozšíření:	Původní výskyt - ve vodním systému řeky Mississippi, na jihu a ve středu USA od nejzápadnějších států po Skalisté hory a v severovýchodním Mexiku. V současnosti jsou rozšířeny po všech zemích světa, kde se jim daří uprchnout chovatelům.

 

Typickým znakem je proužek červené barvy po stranách hlavy. Někdy je skvrna i nahoře na hlavě. Proužek je někdy rozdělen na dvě či tři části, jeho odstín je od oranžové po rudou. U některých jedinců proužek úplně chybí. Tělo je kryto krunýřem, horní část se nazývá karapax, spodní plastron. U mladých želv je karapax zbarven jasnými barvami od jasně zelené po žlutou a doplněn výraznou kresbou. V dospělosti se kresba ztrácí a mizí i jasné barvy, mívají olivové až hnědé zbarvení s různými barevnými odchylkami, kresbu kůže si však uchovávají. Želva nádherná se často kříží v přírodě se želvami jako želva ozdobná (i v zajetí), což může poněkud ztížit jejich identifikaci. Želvy nádherné jsou první želvy, u kterých byly chovateli vyšlechtěny barevné odrůdy (albíni, pastelové barvy aj.). Končetiny mají plovací blánu a drápy. Pohlaví želv lze určit podle velikosti, samec bývá menší, dorůstá 15 - 20 cm. Je vybaven dlouhými drápy na předních končetinách. Dále má samec o hodně větší a širší ocas. Samice je větší a otvor kloaky je dále od krunýře. Platí, že by rozměry spolu chovaných jedinců neměly být příliš rozdílné. V období páření se samec dvoří samici - hlavu zatahuje mezi přední končetiny, které vystrčí s drápy namířenými k samici s nimi třepe. Pro chov je potřeba dostatek prostoru, jinak mohou mít sklon k agresivitě, přes léto je nejlepší jezírko. Plastové nádoby jsou naprosto nevhodné. Doporučuje se chov jednoho zvířete, pokud neplánujete potomky. Pozor na zajištění prostoru okolo venkovní nádrže - rády hrabou a často tak chovateli utečou. Nádrž na želvy musí být dostatečně veliká, aby mohli i dospělí jedinci volně plavat. Teplota vody by měla být okolo 25-28 stupňů. V nádrži nesmí chybět souš z kamene či dřeva, dostatečně veliká a hlavně umístěná pod zdrojem světla, aby se zde mohli vyhřívat a sušit, jinak trpí plísněmi! Vitamín D, u želv konkrétně vitamín D3, umožňuje získat z potravy vápník a fosfor - látky, ze kterých je stavěn krunýř. Želvy jej získávájí ze sluníčka, proto v létě želvy často vylézají z vody na slunce (k tomu účelu slouží i lampička se žárovkou nad akváriem). Filtrace je velice důležitá, neboť voda je věčně špinavá a zapáchá. Často se musí vyměňovat. Pohlavní dospělosti dosahuje ve druhém až třetím roce. Rozmnožuje se začátkem jara. Délka vývoje činí 10-13 týdnů. Počátkem léta si samice vyhrabe nohama hlubokou jámu. Počet nakladených vajec se pohybuje od 5 po 23, typicky 10. Na ně přihrne zadníma nohama písek. Mladé želvy jsou prakticky výhradně masožravé - živí se žížalami, červy, rybím masem nebo speciálními krmivy pro želvy. Postupně, jak rostou budou přecházet na zelené krmivo a stávají se z nich všežravci. Podvýživa je u želv neobvyklá, jsou schopny vydržet dlouhodobý nedostatek příjmu potravy. Není třeba zazimovat, na druhou stranu želvy chované celoročně venku bez problémů v našich podmínkách přezimují. V době klidu nejedí. V menší nádrži, přikryté třeba korkem umístěné ve sklepě, udržujeme teplotu 10 stupňů po dva až tři měsíce. Vyvarujeme se prudkých změn teploty!

 

 

 

 

 

Zdroj: http://rybicky.net/atlasostatnich/zelva_nadherna