Tulipán...

Tulipán roste planě v Číně, Japonsku, Koreji, Turecku, severní Africe, na Balkáně a v jižní Itálii a Francii. Většinou roste v oblastech s velmi nízkými teplotami v zimě a krátkým vegetačním obdobím s následným suchem a vedry. Z původních druhů vzniklo šlechtěním asi 6 000 odrůd. Tulipány se využívají jako řezané květiny, k pěstování v zahradě, nebo v květináči. Tulipány se dělí do 15 základních skupin a několika podskupin. Dají se též rozdělit na 2 základní skupiny – zahradní a botanické tulipány. Botanické tulipány zahrnují greigii, kaufmanniana, fosteriana hybridy a všechny původní botanické druhy a jejich variety.

 
Historie pěstování:Tulipány začaly být oceňovány jako zahradní rostliny v 15. a 16. století v Turecku, v zahradách sultánů Mohameda II. (Nehmet el Fatih 1451 – 1481) a Sulejmana Velikého (1520 – 1566). V Botanických zahradách v Evropě se první tulipány objevily v císařské botanické zahradě ve Vídni. První cibule obdržel jeho správce Clausius (Charles de l’Ecluse) od velvyslance rakouského císaře v Turecku de Busbecqa v roce 1573. Když Clausius opustil z náboženských důvodů v roce 1592 Vídeň, vzal cibule tulipánů sebou do botanické zahrady v Leidenu v Holandsku, kde byl ustanoven ředitelem. Svoji neochotou cibule tulipánů rozdělovat a prodávat, vzbudil o tulipány velký zájem a cena nabídek za cibule tulipánů rychle stoupala. S rozšířením cibulek mimo botanické zahrady se s nimi začalo intenzívně obchodovat a jejich cena neustále rostla, až v roce 1637 ceny tulipánů prudce a náhle klesly. Při tulipánománii získali jejich pěstitelé velké zkušenosti s šlechtěním, pěstováním a skladováním a na konci 17. a začátku 18. století dokázali pokrýt vzrůstající poptávku obdivovatelů tulipánů. Už tehdy se obchodovalo s téměř 5000 odrůdami tulipánů, většinou ve velmi malých množstvích. Po sto letech se cibule tulipánů opět staly předmětem spekulace, ale jejich ceny se již nevyšplhaly do tak závratné výše. V 17. a 18. století byly velmi oblíbeny různobarevně proužkované tulipány. Teprve v roce 1901 zjistil japonský vědec Takami, že opylující hmyz hraje důležitou úlohu v přenosu viru, který způsobuje páskování tulipánů. Dobytí Střední Asie Ruskem umožnilo hledání a sbírání planě rostoucích tulipánů v Turkmenistánu, Uzbekistánu, Tadžikistánu, Arménii a na Kavkaze. Z Turkmenistánu pocházejí plané druhy – tulipán Kaufmannův (Tulipa kaufmanniana), tulipán Eichlerův (T. eichleri) a tulipán Greigův (T. greigii). Na hledání nových druhů tulipánů se významně podílel August von Regel od roku 1855 kurátor petrohradské botanické zahrady.

Morfologie:Tulipány dorůstají podle odrůdy od 7 do 75 cm. Zásobním orgánem je sukničitá cibule, tvořená zdužnatělými bázemi listů, obalená kožovitou slupkou. Květy tulipánů mají zvonkovitý až trubkovitý tvar. Nejranější tulipány začínají kvést v březnu, pozdní kvetou v květnu.

 
Pěstování:Botanické tulipány se nemusí po odkvětu vyjímat ze země a mohou se pěstovat na jednom místě více let. Zahradní tulipány je lépe v červnu ze země vyjmout a na podzim nasázet na jiné místo. Cibule tulipánů vysazujeme od září do poloviny listopadu. Před výsadbou je vhodné cibule namořit fungicidním přípravkem. Sázíme je asi 10 cm hluboko. Na jaře přihnojíme kombinovaným hnojivem. Pokud cibule vyjímáme ze země, není vhodné je vysazovat každý rok na stejné místo. Jeden až dva roky pěstujeme nepříbuzné rostliny, čímž zamezíme šíření nemocí tulipánů. Vzhledem k nebezpečí přenosu virů hmyzem, se při komerčním pěstování v Holansku pěstují tulipány pouze v otevřené krajině bez stromů a keřů, které umožňují rozmnožování hmyzu.

Půdní podmínky:Nadbytek vláhy mimo vegetační období tulipánům škodí, proto je vysazujeme do propustné středně těžké až lehké hlinitopísčité půdy. Pozemek, kde budeme tulipány vysazovat musíbýt dobře odvodněný. Půdní reakce má být neutrální až slabě zásaditá. Nevhodné jsou půdy jílovité, těžké, zamokřené a také písčitoštěrkovité, velmi suché půdy.

Zdroj: http://rostliny.blogspot.com/2007_11_01_archive.html