Hlemýžď
Hlemýžď zahradní
(Helix pomatia) je druh suchozemského plže z čeledi hlemýžďovití a současně největší ulitnatý plž v Česku[1]. Má žlutohnědou schránku s tmavými páskami. Dožívá se až šesti let, vyskytuje se v křovinách a hájích, ale často i v zahradách. Zimu přečkává v půdě[1].
Vzhled
Hlemýžď zahradní má kulovitou pravotočivou ulitu z uhličitanu vápenatého širokou 32-50 mm a vysokou 30-50 mm.[zdroj?] Tělo je však dlouhé asi 10 cm.[2] Základní stavba těla je stejná jako u ostatních stopkookých plžů. Hlava nese 2 páry tykadel, z nichž ten delší pár nese oči a kratší pár je orgánem čichu a hmat. Ústní otvor obsahuje uvnitř radulu. Svalnatá noha vylučuje hlen, který slouží k pohybu. Vnitřní orgány jsou v plášti.
Potrava
Živí se rostlinami, které ukusuje pomocí raduly, denně zkonzumuje tolik potravy, kolik sám váží. Na rozdíl od mnoha jiných plžů dokáže trávit celulózu.
Vývoj a rozmnožování
Hlemýžď je hermafrodit, vývoj je přímý. Po spáření jedinec naklade do dutiny, kterou si sám vyhrabal v zemi, 25-50 vajíček[2].
Využití hlemýždě člověkem
V některých zemích slouží jako potrava člověka, či se pořádají i hlemýždí závody. Jejich chov k jídlu byl znám už za dob Římanů. Dnes je konzumováno přibližně 15 druhů rodu Helix. Masový chov, který by pokryl poptávku, se stále nedaří. Získávají se tedy většinou sběrem v přírodě. To může ovšem v některých lokalitách znamenat vážné ohrožení populací.[3]
Rozšíření a ohrožení
Hlemýžď zahradní žije na vlhkých a stinných místech v trávě, v křoví, na okrajích lesů. Objevuje se také na zahradách (někdy považovaný za škůdce). Centrum areálu rozšíření je ve střední a jihovýchodní Evropě. Je uveden v příloze V směrnice o stanovištích.
- Belgie - ano
- Česko - málo dotčený druh (LC)
- Francie -ve východní Francii
- Itálie - ano v severní Itálii
- Německo - ano. Uveden jako zvláště chráněný druh v příloze 1 Spolkového nařízení o ochraně druhů.
- Nizozemsko - ano[4]
- Rakousko - ano
- Rusko - ano v západní části
- Slovensko - ano
- Ukrajina - ano
- Balkán - ano
- Karpaty - ano
Reference
- ↑ a b HUDEC, Karel, et al.. Příroda České republiky - průvodce faunou. [s.l.] : Academia, 2007.
- ↑ a b ČIHAŘ, Jiří, et al.. Příroda v ČSSR. Praha : Práce, 1988.
- ↑ Thea Větrovská (překlad), Svět zvířat kolem nás, ISBN 80-85805-62-6, str. 248
- ↑ http://www.anemoon.org/anm/voorlopige-kaarten/landmollusken/wetenschappelijk/helix-pomatia