Pampeliška

 Pampeliška...

Čeleď: hvězdnicovité (Asteraceae)

Lidové názvy: pampeliška, mlíčí, husí kap, pleška, lucerny, mléčný lupen

Popis: Je to vytrvalá bylina s dužnatým vřetenovitým kořenem, který bývá až 0,5 m dlouhý a 2 cm silný. Vyrůstá z něj přízemní růžice protáhlých obvejčitých až kopinatých listů, postupně zúžených v řapík, čepel listů je mělce až hluboce kracovitá až kracovitě peřenodílná. Ze středu růžice vyrůstají přímé, duté, křehké, pavučinatě vlnaté až lysé, jednoúborné stvoly. Úbory jsou 20 až 25 mm velké, složené z jazykovitých, sytě až světle žlutých květů, vnější zákrovní listeny jsou čárkovité nebo úzce kopinaté, o trochu kratší než vnitřní listeny, v době květu nazpět ohrnuté. Lůžko zákrovu je bez plevek. Květy mají srostlé obaly a kromě pestíku pětičetné jsou obojaké s korunou na vrcholu pětizubou. Tyčinky jsou souprašné a semeník spodní ze 2 plodolistů a jednopouzdrý. Plod je krátce špičatá nažka, s 2 - 3x delším zobánkem a s bílým paprsčitým chmýrem (vzniká z kalicha). Kvete od dubna do července.

 
Výskyt: Roste na světlých, svěžích až sušších stanovištích, na loukách, travnatých násypech, mezích a úhorech od nížin do horského stupně skoro v celé Eurasii, z Arktidy až do hor subtropů.

 
Využití: V některých zemích je oblíben salát z mladých bělavých listů, které ještě neobsahují hořké mléko, podobně jako mladé listy hlávkového salátu. Pro vysoký obsah inulinu se doporučuje především jako vhodná a velmi hodnotná zelenina pro diabetiky. Pro tyto účely se rostliny zakrývají nebo pěstují ve tmě. Pražené kořeny lze použít jako kávovinou náhražku obdobně jako kořen čekanky. Rozkvetlé úbory slouží k domácí výrobě pampeliškového vína nebo pampeliškového medu. Úbory také obsahují velké množství pylu s vysokým obsahem bílkovin a poskytují včelám bohatou jarní pastvu.

 
Možnost záměny: Proměnlivost druhu je vysoká. Jen z Evropy je popsáno na 1000 blízce příbuzných "malých" druhů (mikrospecies), navzájem obtížně odlišitelných. Běžně se vyskytuje poddruh smetanka lékařská prameništní (subsp. fontanum Sch. et Thell.), která kvete v červenci a srpnu a nemá kracovité listy. Na drogu se sbírají i další druhy, velmi často např. smetanka červenoplodá (Taraxacum erythrospermum) z nižších poloh teplejších oblastí a smetanka bahenní (Taraxacum limosum) rostoucí na mokrých lukách a rašeliništích také v nižších polohách.

 
Sběr pro léčivé účinky

 
Droga: celá rostlina i s kořenem (Radix taraxaci cum herba)

 
Obsahové látky: Obsahuje především inulin (v létě průměrně kolem 20 %, ale jeho obsah silně kolísá - zatímco na podzim je jeho obsah až 40 %, klesá na jaře asi na 2 %), hořčiny (taraxacin aj.), steroly, cholin, aminokyseliny, třísloviny, pryskyřice, stopy silice, kaučuk, v mladých listech značné množství vitaminu C a dále karotenoidy a látky s fytoncidním účinkem. Z minerálních látek je významný zejména vysoký obsah manganu a draslíku.

 
Sběr a sušení: Celá rostlina se vyrývá tak, aby se kořen nepoškodil, před rozkvětem v březnu a dubnu. Někdy se sbírá jen kořen (buď časně zjara nebo na podzim), výjimečně i list (květen, červen).
Kořeny se očistí od země, krátce se opláchnou ve vodě, vytřepou a rostliny se suší ve slabých vrstvách nejprve přirozeným, později umělým teplem, přičemž teplota nesmí přesáhnout 50 °C. Je-li nutno kořeny rozříznout, pak pouze podélně! Droga je bez pachu, slabě hořké chuti, kořen je svrchu červenohnědý, na lomu má širokou bílou kůru a citrónově žlutou vnitřní část. Nedosušené kořeny snadno plesnivějí a tmavnou, suché kořeny je stejně jako většinu ostatních kořenových drog nutno dobře chránit před hmyzem.

 
Použití: V antice se šťáva z pampelišek doporučovala jako prostředek proti pihám a žlutým skvrnám na kůži, mlékem se léčily záněty očí (odtud i název, odvozený z řeckých slov "taraxis" - zápal očí a "akeomai" - léčit). Slavný arabský lékař Avicenna, který působil v první polovině 11. století, léčil čerstvou šťávou z pampelišek vodnatelnost a překrvení jater. V lidovém léčitelství mnoha zemí byla smetanka velmi oblíbena a pouhý seznam chorob, při kterých se používala, by byl velice rozsáhlý. Dodnes je požívána vnitřně při různých chorobách jater, poruchách zažívání, připisuje se jí vliv na snížení hladiny cholesterolu v krvi, má dobrý účinek při chudokrevnosti a hypovitaminózách. Zevně se používá jako kosmetický přípravek proti uhrům, furunkulóze, k obkladům na hemoroidy a jako celkové tonikum. Šťáva z čerstvých rostlin se doporučovala při únavě a celkové vyčerpanosti, oblíbená byla při jarních bylinných kúrách.

Zdroj:   http://botanika.borec.cz/smetanka_lekarska_prava.php