Historie koní a jejich chovu

Historie spolupráce člověka s koněm je velmi dávná. Kůň byl domestikován přibližně 4.000 let př.n.l. v Číně. První hipologická práce vznikla v polovině 2. tisíciletí př.n.l. - za první významný hipologický spis je pokládáno dílo Kikkuliho, které napsal pro chetitského krále ve 14. století př.n.l. - pojednává o krmení, ošetřování, chovu a tréninku koní. Vývoj jezdeckého a vozatajského umění je spojen s působením významných -jezdců, vojevůdců, učitelů jízdy a hipologů. Cesty ke klasickému jezdeckému umění můžeme hledat na iberském poloostrově. K prvním jezdeckým spolkům v naší zemi patřily spolky v Litovli, Opavě (1888 - Jízdní tělocvičná jednota Přemysl), v Olomouci (spolek Horymír) a v Neškaredicích u Kutné Hory (Jízdní jednota). Počátky oficiálního jezdeckého sportu se datují vznikem Jízdního odboru Sokola pražského v roce 1891.  První odborná učebnice o jízdě na koni, jejímž prostřednictvím bylo zavedeno i nové české názvosloví, byla vydána v roce 1893. Vznikaly nové sokolské jednoty a jezdci se účastnili všech sokolských vystoupení, průvodů a sletů. Aktivní činnost jednot probíhala do počátku 1. světové války, pak byla omezena a přerušena. V roce 1921 byla založena Čs. jezdecká společnost v Opavě, která byla předchůdkyní Čs. jezdeckého svazu. O rok později uspořádala ČSJS první jezdecké závody ve Velké Chuchli a to v drezúře stupně S a v parkuru s využitím steeplechase překážek a umělých parkurových skoků. K tehdejším účastníkům patřili především jezdci Zapletal, Hanf, Pechman, Buchar, Pulkrábek, Kovalevský, Helebrand, SchönigerO velkých úspěších našich jezdců v období první republiky by si zasloužilo psát častěji a podrobněji. Měli by být naším vzorem a motivací. Zdar a úspěchy v jezdeckém sportu byly v tomto období velmi významné a je potřeba vytvořit takové systémy vzdělávání, tréninku, financí a osobní morálky, abychom se k nim alespoň přiblížili.  V dalším ročníku Cest se budeme důkladněji věnovat modelu přípravy a účasti našich jezdců na významných mezinárodních závodech, neboť jen v letech 1928 - 1935 se naši jezdci zúčastnili více než dvaceti výjezdů na mezinárodní závody (Amsterodam, Berlín, Budapešť, Bukurešť, Dublin, Chicago, New York, Nice, Řím, Toronto, Varšava, Vídeň), kde získali 15 vítězství a více než 200 umístění. Arab považovaný za nejkrásnějšího koně ze všech, v yniká povahou i vzhledem. Nejenže je arab nejstarší a nejčistší plemeno šlechtěné po tisíciletí, ale je také tím, kdo významně ovlivnil vývoj většiny známých plemen - především anglického plnokrevníka. Ten se však arabovi nemůže vyrovnat v odolnosti a životnosti. Přesné údaje o původu araba nemáme. A. Dumas však zaznamenal nádhernou pověst: "Když chtěl Aláh stvořit koně, pravil jižnímu větru: "Chci stvořit živou bytost, zhmotni se." A vítr se zhmotnil. Z hrsti prachu, kterou bohu nabídl archanděl, udělal hnědáka a pravil: "Nazývám tě koněm.  Učinil jsem tě arabem a dal ti hnědou barvu mravenců. Štěstí závisí na čupřině mezi tvýma očima a ty budeš pánem jiných živočichů. Lidé tě budou následovat kamkoli půjdeš, budeš dobrý na lovu i při útěku, budeš létat bez křídel. Na tvých zádech budou spočívat majetky a tvým prostřednictvím bohatství poroste - štěstěna bude přicházet díky tobě."Tato legenda bohužel naprosto neodpovídá vývojové teorii. Po světě se arabská krev začala šířit v 7. století s muslimskými výboji.Arab je vysoký kolem 150 cm, má nezaměnitelnou hlavu, která je krátká, velmi jemná, se štičím profilem. Nozdry jsou nápadně velké a doširoka se rozevírají (jsou posazené níže než u jiných plemen). Oči jsou také velké, jiskrné a výrazné. Uši jsou však malé, krátké a pohyblivé, lehce stočené dovnitř. Významnými znaky jsou jibbah (džiba) = štítovitá vyvýšenina mezi očima, u koní jedinečná a mitbah = místo, kde je hlava zavěšena ke krku - úhel spojení hlavy s krkem.  Vazba hrdla a hlavy je obloukovitá - čím větší je oblouk, tím je hlava pohyblivější. Nohy arabů jsou čisté a suché, šlachy patrné. Původní vady zadních nohou ( bývaly slabší) byly odstraněny již v minulém století. Arab má krásnou tělesnou stavbu bez jakékoliv tukové vrstvičky (= suchá), jeho hříva i ohon jsou velmi jemné, hedvábné. Ocas je nesen vysoko, při pohybu i obloukovitě vzhůru (prapor) - to je umožněno díky postavení obratlů. Pokud se týče barev, pak vězte, že nejčastěji se vyskytují bělouši, najdeme ale i ryzáky a hnědáky a samozřejmě, že máme mezi arabskými koňmi i vraníky - ti se však vyskytují méně často.Arab je inteligentní, mírný, ale i svéhlavý, statečný a ohnivý, k lidem příchylný kůň s neobyčejně dobrou povahou, legendární životností, plavným, lehkým a prostorným chodem. Vyniká také vytrvalostí, a proto je využíván k distančnímu ježdění, je však vynikající i v jiných disciplínách.Nejznámějšími hřebčíny s chovem arabů jsou El Zarah v Egyptské Káhiře, Pompadour ve Francii, Bábolna v Maďarsku, nebo Marbach an der Lauter v Německu (Badensko - Wúrtenbersko). Chovy se však najdou i v Británii, Spojených státech či Austrálii. U nás se chová především shagya arab, je však i několik chovatelů arabského