Komár...

 Komár písklavý (Culex pipiens).

Patří k nejobvyklejším zástupcům čeledi komárovitých; můžeme se s ním setkat od dubna až května do září až října v blízkosti vod, v lidských obydlích, stájích apod. Samičky, které mají na zadečku světlejší příčné pásky, jsou dlouhé 3,4 až 4 mm (letní pokolení) nebo asi 5 mm (přezimující pokolení). Samečci mají zpeřená tykadla a zkrácené ústní ústrojí - na rozdíl od samiček se živí nektarem květů. Z vajíček kladených do vody se líhnou larvy, které mají na předposledním zadečkovém článku dlouhou dýchací trubičku - tou se zavěšují k hladině. Živí se prvoky, řasami apod. Larvy se kuklí po třech svlékáních, kukly jsou pohyblivé.

Jeden z nejhojnějších našich komárů, jehož larvy nalezneme často v obrovských množstvích všude ve stojatých vodách i v zahradních nádržích, se jmenuje komár písklavý. To už samo o sobě svědčí o tom, že zvukové projevy tohoto hmyzu patří k nejnápadnějším. U nás však žije řada dalších druhů komárů, jmenujme aspoň komára útočného, který se množí v tůňkách a močálech popř. na zaplavované půdě, nebo anofela čtyřskvrnného, jehož larvy žijí v čistých stojatých vodách a sedící dospělce poznáme podle vztyčeného zadečku.

Snad všichni známe ten zlověstný zvuk, kterým se ohlašuje hladová komáří samička vyhlížející si vhodné místo na naší šíji nebo na obličeji, třeba když se chystáme usnout někde ve stanu nebo na chatě u vody. Být v té chvíli, kdy se samička chystala ke své večeři, na našem místě komáří sameček, zcela jistě by ho napadaly jiné myšlenky. Tón, který nám signalizoval zákeřný útok, je pro samečky milostným vyzváním. Komáří samečky skutečně vzruší bzukot křídel letící samičky. Nejlepším způsobem, jak v laboratoři komáry přimět k páření, je zatřást klecí a donutit je k vzlétnutí.

První vědecké studie tohoto jevu provedli entomologové v laboratořích americké armády někdy během druhé světové války, když studovali chování komára druhu Aedes aegypti, obávaného přenášeče žluté zimnice, která decimovala vojáky na frontách v Tichomoří. Výzkumníci vystavovali samečky tónům o známých výškách a intenzitách a denně zaznamenávali jejich reakce. Nejmladší samečkové na zvuky ještě nereagovali, jak ale během několika dnů dospívali, nabízené zvuky nabývaly na přitažlivosti. Nejúčinnějšími se ukázaly tóny o kmitočtu 500 až 550 Hz. Co se týče intenzity, hladina zvuků, která vyvolávala největší zájem samečků, byla 68 dB, ale někteří reagovali i na intenzitu odpovídající hladině až 119 decibelů. V našem světě to představuje ohlušující řev tryskového letadla.

Vědci obrátili pozornost i na letící samičku. Přesvědčili se, že akustické parametry jejího bzukotu skutečně odpovídají vlastnostem uměle generovaných tónů, které nejvíc vzrušovaly dospělé samečky. Magnetofonový záznam zpěvu letící samičky byl pro samečky stejně přitažlivý jako optimální tón z generátoru. Jeho účinnost však klesala při snižování nebo zvyšování kmitočtu zpomalováním nebo zrychlováním přehrávky.

Komáří samečky lze ošálit i správně znějící ladičkou. Přiblížíme-li ji ke klícce se samečky v celibátu, vrhají se na stěnu nejblíže ladičky a pokoušejí se pářit buď sami mezi sebou nebo s tkaninou dělící je od zdroje vytouženého zvuku.

Letící sameček vyluzuje tóny až o jednu oktávu vyšší - pravděpodobnost záměny se samičkou je proto velmi malá. I v životě samičky jsou období, kdy ji budou jakékoli pozornosti ze strany samců nepříjemné. Třeba při sháňce krve pro první snůšku vajíček. A opravdu, mladá nenasátá samička uvězněná v kleci plné pohlavně dospělých samečků zůstane bez úhony, neboť zvuk, který za letu vyluzuje, je mimo oblast kmitočtů podněcujících u samců páření.

Vypátrat sídlo sluchových orgánů nebylo těžké. Samci se od samiček liší velkými nápadně ochmýřenými tykadly. Stačilo je ustřihnout a sameček ohluchnul. Zvukové vlnění rozkmitá tykadlo a chvění registruje citlivý orgán v jeho základním článku.

Záměna se samičkou jiného druhu přichází v úvahu jen teoreticky. Druhy sdílející stejný biotop se frekvencemi kmitání křídel liší a sameček při námluvách nespoléhá jen na svůj sluch. V intimnějším styku zapojí i další smysly, takže omyl pozná dřív, než dojde ke spáření. Navíc, k námluvám a k páření dochází nejčastěji při rojení a právě rozdíly v rojovém chování různých druhů záměnu partnerů prakticky vylučují